Estonsko má k dispozici vzácné minerály, které mu mohou ostatní dva pobaltské státy závidět. Jde o ropné břidlice. Hrozilo, že od roku 2015 totiž nebudou nejstarší elektrárny splňovat nejpřísnější normy Evropské unie v oblasti ochrany životního prostředí. Výstavba nových elektráren a získání všech emisních povolenek se zdála jako příliš nákladná záležitost. Situace se radikálně změnila zhruba před pěti lety. Kvůli podstatnému zvýšení světových cen ropy a zemního plynu se těžba břidlic ukázala jako poměrně levné řešení. Estonci zrekonstruovali nejstarší výrobní jednotky a zdokonalili technologie zpracování břidlic, čímž zvýšili množství získaného plynu a mazutu.
Vzhledem k pozastavení výstavby nové jaderné elektrárny v Litvě [společný projekt Litvy a Estonska], si Estonsko bude moct v následujícím desetiletí dělat nárok na titul největšího pobaltského výrobce elektřiny. A břidličný průmysl navzdory veškeré kritice ohledně znečišťování životního prostředí s omezením aktivity nepočítá.
V Estonsku se nachází zhruba 17 % evropských zásob ropných břidlic v Evropě, a země je ze všech států světa využívá vůbec nejvíce [na Estonsko připadá zhruba 80 % těžby ropných břidlic]. Při zachování stávajícího tempa těžby by Estonsko mělo mít zásoby na dalších 50 let.
Žádné komentáře:
Okomentovat